Rozhovor s De Viannem
Andreas ležel na lehátku nedaleko bazénu a přes brýle s tmavými skly pozoroval dovádění matky a jejích dvou dcer v bazénu s hravostí koček společné všem třem. Všechny krásné, každá svým způsobem. Do jeho rozjímání vstoupil Charles de Vianne:" Přinesl jsem vám něco přečíst. Jistě už vás nebaví sledovat to věčné skotačení. Toto pojednání napsal jeden můj kolega před pár lety a mně se moc líbí, neboť dosti přesně vystihuje skutečnost o které jsme si včera povídali. Ale nechci vás příliš obtěžovat, jen si myslím, že by vás to mohlo zajímat" řekl de Vianne a ulehl do lehátka vedle Andrease.
"Jistě. Rád si to přečtu. Děkuji" řekl Andreas a s povzdechem se podíval na Ellen, která právě stála na okraji bazénu. Všimla si jeho pohledu, usmála se na něj a poslala mu jedním prstem určitě ten nejsladší polibek.
Ticho ukončil de Vianne otázkou: " Znáte se s Ellen dlouho?"
"Ne, potkali jme se včera na oslavě."
"Doufám, že rozumíte, proč se ptám. Ellen je jedna z mých nejoblíbenějších žen. Jsem rád, když se dobře baví, a rád poznávám její přátele."
"Rozumím. Je to velmi milá a okouzlující žena."
"To ano. Povězte mi něco o sobě pane Di Capra. Jaké je vaše profesní zaměření?"
"Zabývám se psychoanalýzou a psychoterapií."
"To musí být dobrý byznys, když můžete navštěvovat takové prestižní párty, jako je tato" řekl de Vianne s ironickým, ale dobráckým úsměvem."
"Ne, to opravdu nemohu. Sem jsem byl pozván jedním mým klientem." vysvětlil Andreas."
"Nebudu vás více obtěžovat, Ellen přichází. Bavte se dobře a buďte na ní hodný!"
"Copak to tady probíráte pánové. Můj otec je velmi zvídavý, dej si na něho pozor" řekla a usmála se Ellen.